O zemi, kterou jsem neznal
Aneb můj výlet do Sýrie

Vše začalo zcela spontálně při mé cestě na Velikonoce do Sedlčan(10.dubna 2004). Mým tankem Volvo 244 jsme se řítili s Marcelkou a Nadirem z Prahy a jen tak mezi řečí jsem se dozvěděl, že se Nadir chystá navštívit svoji domovinu..... No slovo dalo slovo a byl jsem pozván :)
Víza, letenka, mapu, peníze.....
Kontokorent u spořitelny opět dobře posloužil a já jsem měl v ruce letenku na 2.května. Praha-Budapešť-Damašek a zpět. Sranda za 11500,- a víza pro jeden vstup za 1000,-Kč.

V neděli druhého jsem se vydal z chalupy na letiště, v pět už jsem seděl v éru do Hungarie, let jsem si pěkně užil, taky proč ne, že? V 23 jsem letěl do Damašku, v letadle jsem evidentně jedinej zrzavej běloch....
Kolem třetí A.M. jsme dosedli, po pohovoru s celníky (jméno otce, matky, první národnost, druhá, třetí....) jsem se prodral přepážkama a uviděl jsem ty dva ( Marcelka a Nádir), hurá nejsem tu sám !!!
Do Damašku jsme jeli taxíkem LADA s klimatizací a elektrickýma okýnkama. No prostě welcome! (cena 800 lir, tam a zpět)
Spali jsme u strýčka pod Jabal Casion. Po poledni jsme probádali centrum Damašku, kulturní šok, zřejmě Asie. Malinké obchůdky, kde mají vše co si vymyslíš. Návštěva největší mešity Umayyad Mosque(50 lir). Všici pěkně bosky, pěkná prostora. Nějací mladíci se se mnou chtěli fotit, že bych vypadal jako exot??? Byli z Iráku, docela v pohodě. V mešitě bylo k vidění také několik typů hábitů:
1-model nevidím nic
2-vidím jenom oči
3-nevidím vlasy
Odpoledne argíly (vodní dýmka) v jedné kavárničce, Nádir se dal do řeči s nějakým chlapíkem, malíř Mahmud, Palestinec. Ten nás poté pozval na obídek, hodně zeleniny a jehněčí(pachuť se v puse drží...), primovej chlapík. Malinko začínám pronikat do místních poměrů, Izrael je sv.... a nikdo je tu neuznává...
Na tržnici jsme nakoupili roztodivně dary, no a taky bubínek(600 lir).
***dle Mahmuda Palestinci vychovávají své děti bez vzpomínek na válku, ale Izraelci svým dětem o ní vypráví=nenávist bude pokračovat.
*** Doprava ve městě funguje pomocí taxíků a dodávek, které staví kde chcete(mají svou trasu, jako MHD).
Cestou domu jsme potkali strejdu, honem do auta a jedem se podívat za jeho dcerkou do práce, zubní ordinace, ale nebyla tam. Tak jedem zpět.
K jídlu vinné listy plněné rýží, pochoutka.
V 22,30 bus do Lhatákie ( severně k moři) 150 lir.
Tak je úterý(4.5.) a dorazili jsme do bytu k sourozencům, jsou asi dvě v noci. Přivítala nás Šaza, prostřední sestra, pěkné děvče :) poté Nsrýn (starší sestra) a Sáleh(brácha). Asi v pět jsme ulehli.........
*** Nikdo v Sýrii nespí, nebo hodně málo.....
Po poledni koupačka v moři! Huráá, no pláž malinko bordel, no nic... Po chvilce jsme našli pěkné místečko a hupky do vody, jejda zase úplně teplá není, ale Čech do moře musí vždycky!
Po lehkém spálení zad jedem busem k vykopávkám starého paláce Ogarit(první písmo). Vstup 150 lir/cizinec, ISIC 10 lir a místní 15.
V sedum je večeře, plněná brambora, rýže, omáčka, salát,šanglíš(sýr).... Tolik zeleniny jsem nesnědl za celý život.
V deset návštěva města, oblíbená kavarnička u moře je zavřená, tak jdem do restaurantu s výhledem na moře. Probíhalo zatmění měsíce, pěkný. Pivo, dýmka, zelenina, semýnka. Suma sumárum 700 lir!!
Po návratu jsme se Sálehem pili Arak(hrozny a anýz). Dobrý domácí...
*** Bere asi 7000 lir- minuta GSM 4 liry( mě 150 lir).
Rád přijede do Čech.
Ráno (5.5.) jsem opět vstal jako poslední(10:30), kafíčko, snídaně a co dál? Nádir je malinko naštvanej na Marcelku, večer "předbíhal" v koupelně a Marcelka mu něco řekla, nevím netuším...
Opět jsou všici doma (mimo Sáleha), víkend tu je Pá a So. Lubana má školu v pátek a Šaza si může vybrat volno pátek +1den dle výběru. Nálada po snídani(obědě?) není příliš humorous.
*** Doprava: ve městě jako busy jezdí dodávky, podle mě v tom není řád, ale funguje to, staví se kdekoliv, cena 3-5lir za jízdu jo a taky miliony žlutých taxi(cena nízká, teda nevím jak pro samotné cizince).
Jedem na hrad Salah Ed Dín(opět 150 lir) a poté návštěva hor, rychlý výlet busem po stezkách pro kamzíky cca 1500 m n.m.
Večer párty na střeše(argíly, maté) a dole Beton(dar Karlových Varů). Všem chutná.
Sáleh se rozhodl dovážet Arak do Čech, je to byznysman.
***Kapesníky látkové tu nikdo nepoužívá, je to nehygienické, jen papírové, takže pozor, skovat.
950 lir (syrian pound) - půl taxi a zbytek (šauerma a falafel).
Dneska (6.5.) ráno nic moc nálada, jedem busem do Tartusu za kamarády, poté výlet dodávkou ve 12-13 lidech.
Moc dobrej piknik s Arakem a tancem:o) Nakonec se to dost rozjelo, atmosféra bezvadná. Obědvali jsme u přehrady ( sypaná 50 metrů) s výhledem na zasněžené vrcholky v Libanonu.
Po návratu do Tartusu jsme poseděli doma u malé (cca 2 roky:) Kamarádi jsou dost v pohodě, čekalo se na odvoz do Maharusy, za hodinu tu bude bus, pak za další .....
Nakonec jsme v noci dojeli do rodné vísky, Maharusa nedaleko Musiaf (cca 80 km přes hory 800 lir za auto).
Vzbudila mě Nsrýn(7.5), ranní maté (9:30) s mlékem. Pak jsme jeli s Nádirem a Luajím (kámoš) koupit ovci, bude zabíječka.Brutus ( možná normal?) Myslím, že ovce a koza stála 4500 S.P.
Slavnostní obídek se protáhl asi do tří do rána. Nikdo nikam nespěchá, nemá kam. Co jsem pochopil tak tu pracují hodně ve státní správě. 6500 lir za nic je plat inženýra, každej má nějakou další práci(zemědělství, obchod....)
Vstávám v 12 hodin(8.5.). Snídaně tatranka, kulečník u Luajího (prohrál jsem). Pak Brhol, pšeničná kaše, dobrý. 
Je tu strýček, který umí česky, studoval před 30 lety v Brně. Dost dobrý.
*** Stát není policejní, kontroly jsou pouze kvůli bezpečnosti všech.
*** Všichni tu paří společně, všechny generace. Žádné rozdíly v zábavě, alespoň na vesnici. Možná je to ovlivněno slavnostním okamžikem.
*** Lidé tu moc nespí. Odpoledně 2 hoďky a pak až třeba ve 2-3 jdou spát do 7-8.
*** Babička je dobrá, vždycky se "přesune" tam kde jsou lidé. 
Hlavně nikam nespěchat(jak já jsem nervní když na někoho mám čekat 5 minut a tady se čeká klidně 2 hodiny).
Odpoledne jsem s bráchou šel na výlet k vodárně na kopci za vesnicí, docela vedro. Nahoře jsme volali Luajímu, dával nám signály ze střechy zrcadlem, tak alespoň vím kde bydlí :o) Pak za náma přišel a šli jsme k jeho bráchovi, maté a argýly. Znal nějakého Slováka z fabriky a ptal se jak se řekne fikyfiky česky, no co má slušný člověk(já) říct???
Sáleh docela zná byliny, něco posbíral a pak jsme urobili čaj.
*** Pyžama mají velký význam, akorát musí být značkový! Něco jako tepláky u nás:-)
Měl bych přestat kouřit.
9.5.Nádir je nemocen, receptura dle doktora je rýžová voda, lžíce každých pět minut(něco jako kapačka). Odpoledne jsem jel sám na výlet, Deir As-Soleib (dér a solýb), cesta tam dvakrát servis(dodávka) za 5+0 lir. Návštěva kostela(zbytků) a menší zásek u místních lidí, jen jsem se zeptal, zda hovoří anglicky a už mě vedl ke kamarádovi, který mluví líp :o) Mr.Bob byl jako host, jídlo, maté atak. Chtěli abych přespal, naštěstí jsem unikl. Mluvil jsem s bratrem(nevěděl jsem co říct, tak jsme si asi 100 krát poděkovali a powelcomevali). V sedm jsem konečně unikl. Ještě jsme museli projít vesnicí, každý koukal. Jeho matka viděla prvního cizince až mě. Dost cool. Chtěl jsem jít pěšky, ale nemyslitelné, tak poslední bus, který už končil se otočil a za 100 lir mě hodil do Maharusy(cca 20 km). Řidič mluvil plynně arabsky, takže jediná konverzace byla "military", to když jsme viděli vojáky a podruhé když troubil na ženskou s velkým zadkem, tak jsme si plácli :-)
Malinko tu pohostinnost přeháněj, bylo opravdu těžký odejít, nechtěli mě pustit, ale po telefonátu s Marcelou jsem jim řekl, že tam čeká jiná návštěva(ano lhal jsem). Dostal jsem papír(traktorovej), karafiát(od pěkné slečny-sestra 18 let:), jeden z bratrů při průzkumu fotoaparátu ho otevřel, takže společné foto asi nebude :(
Turistu poznali podle batohu a pyžama(trička).
***Podlaha se myje hadici a vodou(praktické).
***Vše je na naftu(voda, pece na chleba). Reservoiry na vodu jsou plechový bedny na střeše.
V kostele jsem si hodinku četl, krásná chvilka klidu, v Sýrii nemůže nikdo jen tak sedět, aby ho někdo nebavil.
***Návštěvu můžeš vyhodit až po třech dnech.
Každej mě zve a je těžké odmítnout.
Oholil jsem se.
Jedeme na výlet (10.5.), omylem jsem se napil araku, nebyla to voda!
***V Sýrii je zvykem, že když se pije z lahve, tak bez doteku rtů, jen si to tam lijou.... No a mě se to povedlo.
Krásný místo u řeky, plno vody a vodopádků. Restaurace v hlubokém údolí v horách. S Luajím jsme lezli na skály, po araku to není dobrý nápad :o)
Nothing important.
Na zítra mám domluvenou návštěvu elektrárny.
Vstal jsem v 6,30 (11.5.) V sedm jsel jel s Diábem do práce, asi hodinka cesty na jih. 660 MW, pálejí olej a plyn. Je to 4 roky staré a dělali to Japonci (Mitsubishi). Asi stejné jako u nás, ale u nás mě tam nepustěj, k turbínám a tak!
Cestou zpět mě hodil firemní bus na hlavní na Hama-Homs, odtud servisem do Hamy a krátká prohlídka města, na ulici na mě volali nějaký borci z obchůdku, tak jsem dostal čaj a pokecali jsme o městě (arabsky). Taky jsem potkal asi 70 letýho dědu, kterej byl opět zvědav odkud jsem, když jsem řekl Čekoslovakaj, tak mě lehce opravil, že již jsem jen Čechy a Slovensko, milé.
Busem jsem dojel do Maharusy(opět zadarmo, zaplatil mi ho kolega ing.) Byl jsem pozván na návštěvu mechatronikem se zlomenou rukou, ale zdvořile jsem odmítl.
Odpoledne komunikuji s otcem, anglicky po 30 letech. Takže jsem opět obešel jeho pole, pokecal o zelenině, zhodnotil jak to má velký a tak. Nelze si jen tak číst, prostě to nejde.
Čekáme na lednici(Marcelka s Nádirem jsou stále po návštěvách). Volal Dijáb, že jsem neviděl jeho dům, asi se zblázním. 100 euro za trochu klidu! Čtení asi neuznávají za zábavu.
***Je zvláštní, že lidé o sobě tvrdí, že jsou simple. Jo a taky neumějí P! Takže dneska byly samé bumby(pumps).
Včera jsem to malinko přehnal s arakem, cestou jsme hodili pohledy, na poště byl někdo jako hlídač a moc se mu nechtělo vzít pohledy, že muž od pohledů tu není!!!
Zítra Palmyra a ve Čt Damašek a domů.....
Je otázka co dál?? Irsko??
Večer (asi v pět) jsme šli na výlet do hor, zapotil jsem se, ale dobrý. Zpět jsme šli po silnici. Jo a viděli jsme želvu!!!
Večer posezení u Chodora(bratranec), dobrá večeře a doutníček, jako na zámku! Zajímalo ho GPS, jo tady si Ingů vážejí!!!
Dneska (12.5.) jedem do Palmyry, již od rána se chystáme, tak v jednu jedem. Šofér přijel už asi v deset, ale pohoda, dal si cígo, maté a čekal. Pak se jelo, 3,5 hodiny ve vedru do pouště. Palmyra je velmi staré město(antika), které je dneska jen v troskách (vykopávky). Bezva věc byla jízda na velbloudu za 150 pro dva asi na 15 minut.
350 lir za bus na osobu, po návratu maté u Dijába. Poté nákup u Luajího za litr lir (kartonek, maté, masasy,sklo).
Poslední den(13.5.) mě vzbudil ráno v 7,30 Luají, cíga a masásy. Balíme a je to smutný :) Dopoledne pomalu utíká, tak ještě Arak a mám vše, v poledne pojedem do Damašku a večer AIRPORT. Řekl bych, že Diáb a Luají jsou na měkko, jo holt Češi jsou Češi.
Masása 25,-*12, maté 30,-*5, Gauloises 35,-*10, sklenky 100,-*2 (12 sklenek)=1000,-liras=500,-Kč. Arak 300lir/litr.
Asi ve tři jedem gazíkem (motor Toyota) do Musiáfu, ve čtyři busem do Damašku, asi v 19,30 jsme byli opět u tety, vyrazili do města a koupili CD, Marcela dýmku a cukrovinky.
V 23 opět u tety a maté, kafe atd.(šauerma). Ve dvě nás strejda odvezl na letiště. LM a Lucky Strike =10 Euro. Vše v pohodě, jeli jsme v sedmi v Daewoo Lanos !!! :o)
Loučení je divný........Teď poletím s bubínkem do Budapešti.
A výlet končí (200 lir letištní poplatky).
Let v pohodě a v poledne (14.5.) v Praze.
Suma sumárum 11500,-Kč letenka, 1000,-víza a 110,- Euro jsem utratil.

Výše napsané jsou mé dojmy přímo ze Sýrie, možná je něco zmatené, ale snažilo jsem se to zachovat jak jsem to viděl v tom okamžiku. Celkově to mohu shrnout:
"Nevěřte všemu co říkají v televizi a nebojte se poznat nové země, stojí to za to! A Sýrie se není třeba bát!!!"

23.května 2004 v České Lípě Mr.Bob